Proč? A proč ne?

Dostala jsem tuto doménu jako dárek. Dárek od někoho, kdo mě dobře zná a dobře tuší, jakou radost z podobně osobních dárků mívám. Od někoho, kdo prostě ví….

Ten někdo mě navíc přesvědčil o tom, že bych mohla prezentovat některé ze svých myšlenek a výtvorů. Přesvědčil mě dokonce i o tom, že dokážu vytvořit webové stránky. Vždycky mě trochu popostrčí, ukáže směr, s účastí sleduje moje pokroky, při bloudění je oporou a z mých úspěchů má stejnou radost jako z těch svých. Když někoho takového potkáte, nemůžete ho zklamat. Chci využít možnost, kterou mi poskytl. Vyjádřit tím svou vděčnost za to, že prostě je – a že smím být vedle něj….

Navíc mívám poslední dobou pocit, že dostávám od osudu víc, než si zasloužím. Uvědomuju si, že mám na světě nějaký význam, stejně jako všechno ostatní. Není správné jen brát, člověk musí vytvořit nějakou zpětnou vazbu. Zpracovat všechno co dostane, upravit to jak nejlépe umí a pak předat dál. Takže pokud na tyto stránky zabloudí jen jeden jediný člověk, který tu najde kousek sebe, nějakou myšlenku, nějakou informaci, nějaký směr, pak nedělám marnou práci a tyto stránky mají smysl.

Ale hlavně....hlavně bych ráda pro svět zachovala ještě nějaký čas jméno člověka, který si to určitě zaslouží. A já mu toho tolik nestačila říct….