Žena tisknoucí k hrudi děťátko pravila:

„Mluv k nám o našich dětech.“

A on řekl:

„Vaše děti nejsou vašimi dětmi.

Jsou syny a dcerami touhy po životě.

Přicházejí skrze vás, nejsou však vaši.

A třebaže jsou u vás, nepatří vám.

Smíte jim dávat svou lásku, ne však své myšlení.

Neboť mají své vlastní myšlenky.

Můžete ubytovat jejich těla, ne však jejich duše.

Neboť jejich duše dlí v domě zítřků,

který nemůžete navštívit ani ve svých snech.

Můžete se pokusit stát se jim rovní,

Nesnažte se však učinit je rovné sobě.

Neboť život jde dál,

nevrací se, aniž se pozastaví u včerejšků

Jste luky, kterými byly vaše děti

vystřeleny do života jako živoucí šípy,

nejste však lukostřelci.

Lukostřelec vidí cíl na cestě k nekonečnu

a vší silo vás napíná jako luk,

aby šípy letěly rychle a daleko.

Kéž je vám toto napnutí rukou lukostřelce útěchou,

neboť jak on miluje šíp v letu,

miluje i luk v jeho stálosti.“

(básnická sbírka Prorok, Kahlil Gibrana)