Pracovní pomůcky si většinou vytváříme sami. Jsou podle potřeby umístěné po celé budově. Slouží pro ty, kteří znají jednotlivé obrázky, nebo se orientují ve fotografiích. Jsou jen podpůrnými pomůckami. Dá se jimi vyjádřit nějaké přání, stanovit pravidla, určit čas....

Procesní schémata pak ukazují jednotlivý postup dané činnosti. Když se člověk uprostřed nějakého úkonu ztratí a neví, jak dál. Tyto pracovní pomůcky slouží všem. Jsou volně přístupné na místech, kde se pohybujeme převážnou většinu dne. Člověk tak nemusí hledat osobní komunikační tabulku někde na pokoji, má možnost během krátké chvilky vyjádřit, co chce.

 

 

Komunikační tabule k vyjádření pocitů bolesti nebo jednoduchého sdělení ostatním

 

          

 

Tato tabule složí k rychlému a snadnému sdělení nejběžnějších činností a potřeb. Větší obrázky v horní části tabule jsou napevno nalepené k podložce. Pod nimi je komunikační proužek – hladká část samolepícího suchého zipu. Malé obrázky se stejnými symboly jsou umístěné trochu stranou. Jsou snímatelné a na jejich zadní části je proužek drsného suchého zipu. Člověk vezme malý obrázek a nalepí ho na proužek suchého zipu pod stejný obrázek z celkové nabídky. Tím vyjádří například to, že se chce napít, nebo jít nakupovat, či pustit televizi. Systém dvojitých obrázků slouží ke kontrole, že dotyčný rozumí sdělení, které je na obrázku a dokáže najít stejný úkon.

 

           

 

V případě, že nás něco bolí, máme stejný systém, jen výraznější barvy.

 

 

Hodiny k vymezení krátkého časového úseku

 

        

 

V některých chvílích bylo důležité vymezit krátký časový úsek. A protože lidé s mentálním postižením nepochopí, jak dlouhých je deset minut, názorně jsme to převedli do této pomůcky. Nikdo z nich nepozná kolik je hodin, ale ubíhající čas vnímáme všichni stejně. Takto například sdělíme, že budeme pracovat právě patnáct minut, nebo že máme půl hodiny na to, dojít do jídelny, protože pak už oběd nedostaneme. Na jednobarevných hodinách nastavíme aktuální čas. Třeba11:00. Chceme vymezit 30 minut na práci. Na barevných hodinách nastavíme 11:30 a uprostřed necháme 6 barevných dílků. Jeden dílek je přibližně pět minut, takže každých pět minut po upozornění odebereme jeden dílek. Když dílky zmiznou, máme padla. Dílky jsou zezadu opatřené proužkem suchého zipu a celé hodiny jsou na kusu koberce, který slouží jako skvělý podklad pro suchý zip. Je docela vhodné, nalepit k hodinám symbol např. práce, nebo oběd. Tak totiž nezapomeneme, v jaké souvislosti nám vymezený čas ubíhá. Součástí hodin je i zásobníček na odstraněné dílky hodin.

 

 

Hodiny

 

Hodiny proto, abychom viděli, jak krásně nám den ubíhá. Nepotřebujeme přesně vědět, jestli je půl druhé. Vidíme ale, že se něco děje a než se nadějeme, je odpoledne.

 

              

 

Na proužku suchého zipu jsou umístěné kartička s jednotlivými čísly jako na běžných hodinách. Kartičky jsou rozlišené barevně. Jedny jsou na dopoledne, jiné na odpoledne, na večer a na noc. Jsou na nich číslice podle VOKS symbolů a symboly jsou i pod kartičkami. Ty znázorňují dopoledne, odpoledne a večer. Málokdo u nás pozná číslice, princip hodin je někde trochu jinde. Přibližně každou celou hodinu sundáme ze stěny jeden obrázek a dáme ho do zásobníku vedle hodin. A krásně vidíme, že dopoledne končí a den nám krásně ubíhá. Součástí každé zavedené pomůcky je i krátký návod, jak s pomůckou pracovat.

 

Hodiny pro poznání dané chvíle

 

V případě, že chceme kontrolovat čas a na nic nezapomenut, používáme tenhle systém. Vedle klasických nástěnných hodin, které fungují, máme jedny papírové. Na těch nastavíme, v kolik hodin potřebujeme něco udělat. V tomto případě si ve tři hodiny vzít léky. Kousek vedle je obrázek s tím, co máme udělat. Když je na obou hodinách stejný čas, vždycky nás někdo přijde upozornit, donese nám obrázek a beze slov řekne, že je čas právě na léky. Jindy je tam obrázek toho, že někdo odchází domů a ten dotyčný se má na co těšit, má pocit důležitosti a víc sebedůvěry v tom, že něco udělal správně a že si může organizovat svůj čas.

 

 

 

Pravidla chování v místnostech

 

       

 

Protože se nás vyskytuje hodně na jednom místě, musíme dodržovat určitá pravidla. Jsou to pravidla v jednotlivých místnostech, kdy třeba chceme stanovit, že v denní místnosti pracujeme, kreslíme, ale nebudeme sedět na topení a křičet. V bílém pruhu je symbol pro pravidla a fotografie místnosti. Zelené pole je ano, červené ne. Obrázky jsou zase volně snímatelné a opatřené suchým zipem. Většinou stačí poklepat prstem na příslušný obrázek, když se nechováme podle pravidel. Jindy se obrázek sundá a pro lepší zapamatování se umístí na stůl, nebo na komunikační tabulku.

 

 

Denní plán

 

     

 

A protože chceme vědět, co budeme celý den dělat, vytvořili jsme denní plán, ze kterého se dozvíme, co je za den a co se bude dít. Ráno nalepíme všechny příslušné obrázky a po ukončení činnosti je postupně vracíme do zásobníčků. Přesně tak víme, co nás zrovna čeká a víme i to, že se něco děje a den se krátí. Vedle celé tabule máme zase zásobníčky na momentálně nepotřebné obrázky

 

 

Komunikační tabule

 

Máme komunikační tabule i na jednotlivých pokojích. Záleží na tom, jaké obrázky kdo umí používat a co chce nejčastěji říct. Některými obrázky mi třeba dotyčný řekne, že chce být sám, že je naštvaný nebo smutný. Nebo že mám vypadnout J. To pak vezme příslušný obrázek a přilepí ho na šedou tabulku, která je součástí celé tabule.

 

 

  

Ale myslíme i na sebe. Pokud chci  obyvatelku  pokoje poprosit, aby nemlátila dveřmi, stačí to sice říct, ale za pět minut na to zpravidla zapomene. Pokud ale vezmu obrázky a nalepím je na stejný šedý proužek, který je na dveřích, nemusím prosbu opakovat. Většinou J

 

 

Stejným způsobem jí taky můžu poprosit třeba o to, aby neotevírala okno....