Pracovní
pomůcky si většinou vytváříme sami. Jsou podle potřeby umístěné po celé budově.
Slouží pro ty, kteří znají jednotlivé obrázky, nebo se orientují ve
fotografiích. Jsou jen podpůrnými pomůckami. Dá se jimi vyjádřit nějaké přání, stanovit
pravidla, určit čas....
Procesní
schémata pak ukazují jednotlivý postup dané činnosti. Když se člověk uprostřed
nějakého úkonu ztratí a neví, jak dál. Tyto pracovní pomůcky slouží všem. Jsou
volně přístupné na místech, kde se pohybujeme převážnou většinu dne. Člověk tak
nemusí hledat osobní komunikační tabulku někde na pokoji, má možnost během
krátké chvilky vyjádřit, co chce.
Komunikační tabule k vyjádření pocitů bolesti
nebo jednoduchého sdělení ostatním
Tato
tabule složí k rychlému a snadnému sdělení nejběžnějších činností a
potřeb. Větší obrázky v horní části tabule jsou napevno nalepené
k podložce. Pod nimi je komunikační proužek – hladká část samolepícího
suchého zipu. Malé obrázky se stejnými symboly jsou umístěné trochu stranou. Jsou
snímatelné a na jejich zadní části je proužek drsného suchého zipu. Člověk
vezme malý obrázek a nalepí ho na proužek suchého zipu pod stejný obrázek
z celkové nabídky. Tím vyjádří například to, že se chce napít, nebo jít
nakupovat, či pustit televizi. Systém dvojitých obrázků slouží ke kontrole, že
dotyčný rozumí sdělení, které je na obrázku a dokáže najít stejný úkon.
V případě, že nás něco
bolí, máme stejný systém, jen výraznější barvy.
Hodiny k vymezení krátkého časového úseku
V některých
chvílích bylo důležité vymezit krátký časový úsek. A protože lidé
s mentálním postižením nepochopí, jak dlouhých je deset minut, názorně
jsme to převedli do této pomůcky. Nikdo z nich nepozná kolik je hodin, ale
ubíhající čas vnímáme všichni stejně. Takto například sdělíme, že budeme
pracovat právě patnáct minut, nebo že máme půl hodiny na to, dojít do jídelny,
protože pak už oběd nedostaneme. Na jednobarevných hodinách nastavíme aktuální
čas. Třeba11:00. Chceme vymezit 30 minut na práci. Na barevných hodinách
nastavíme 11:30 a uprostřed necháme 6 barevných dílků. Jeden dílek je přibližně
pět minut, takže každých pět minut po upozornění odebereme jeden dílek. Když
dílky zmiznou, máme padla. Dílky jsou zezadu opatřené
proužkem suchého zipu a celé hodiny jsou na kusu koberce, který slouží jako
skvělý podklad pro suchý zip. Je docela vhodné, nalepit k hodinám symbol
např. práce, nebo oběd. Tak totiž nezapomeneme, v jaké souvislosti nám
vymezený čas ubíhá. Součástí hodin je i zásobníček na odstraněné dílky hodin.
Hodiny
Hodiny proto, abychom viděli,
jak krásně nám den ubíhá. Nepotřebujeme přesně vědět, jestli je půl druhé.
Vidíme ale, že se něco děje a než se nadějeme, je odpoledne.
Na
proužku suchého zipu jsou umístěné kartička s jednotlivými čísly jako na
běžných hodinách. Kartičky jsou rozlišené barevně. Jedny jsou na dopoledne,
jiné na odpoledne, na večer a na noc. Jsou na nich číslice podle VOKS symbolů a
symboly jsou i pod kartičkami. Ty znázorňují dopoledne, odpoledne a večer.
Málokdo u nás pozná číslice, princip hodin je někde trochu jinde. Přibližně
každou celou hodinu sundáme ze stěny jeden obrázek a dáme ho do zásobníku vedle
hodin. A krásně vidíme, že dopoledne končí a den nám krásně ubíhá. Součástí
každé zavedené pomůcky je i krátký návod, jak s pomůckou pracovat.
Hodiny pro poznání dané chvíle
V případě,
že chceme kontrolovat čas a na nic nezapomenut, používáme tenhle systém. Vedle
klasických nástěnných hodin, které fungují, máme jedny papírové. Na těch
nastavíme, v kolik hodin potřebujeme něco udělat. V tomto případě si
ve tři hodiny vzít léky. Kousek vedle je obrázek s tím, co máme udělat.
Když je na obou hodinách stejný čas, vždycky nás někdo přijde upozornit, donese
nám obrázek a beze slov řekne, že je čas právě na léky. Jindy je tam obrázek
toho, že někdo odchází domů a ten dotyčný se má na co těšit, má pocit
důležitosti a víc sebedůvěry v tom, že něco udělal správně a že si může
organizovat svůj čas.
Pravidla chování v místnostech
Protože
se nás vyskytuje hodně na jednom místě, musíme dodržovat určitá pravidla. Jsou
to pravidla v jednotlivých místnostech, kdy třeba chceme stanovit, že
v denní místnosti pracujeme, kreslíme, ale nebudeme sedět na topení a
křičet. V bílém pruhu je symbol pro pravidla a fotografie místnosti.
Zelené pole je ano, červené ne. Obrázky jsou zase volně snímatelné a opatřené
suchým zipem. Většinou stačí poklepat prstem na příslušný obrázek, když se
nechováme podle pravidel. Jindy se obrázek sundá a pro lepší zapamatování se umístí
na stůl, nebo na komunikační tabulku.
Denní plán
A protože chceme vědět, co
budeme celý den dělat, vytvořili jsme denní plán, ze kterého se dozvíme, co je
za den a co se bude dít. Ráno nalepíme všechny příslušné obrázky a po ukončení
činnosti je postupně vracíme do zásobníčků. Přesně tak víme, co nás zrovna čeká
a víme i to, že se něco děje a den se krátí. Vedle celé tabule máme zase
zásobníčky na momentálně nepotřebné obrázky
Komunikační tabule
Máme
komunikační tabule i na jednotlivých pokojích. Záleží na tom, jaké obrázky kdo
umí používat a co chce nejčastěji říct. Některými obrázky mi třeba dotyčný
řekne, že chce být sám, že je naštvaný nebo smutný. Nebo že mám vypadnout J. To pak vezme příslušný obrázek a přilepí ho na šedou
tabulku, která je součástí celé tabule.
Ale
myslíme i na sebe. Pokud chci
obyvatelku pokoje
poprosit, aby nemlátila dveřmi, stačí to sice říct, ale za pět minut na to
zpravidla zapomene. Pokud ale vezmu obrázky a nalepím je na stejný šedý
proužek, který je na dveřích, nemusím prosbu opakovat. Většinou J
Stejným způsobem jí taky můžu
poprosit třeba o to, aby neotevírala okno....