Abychom dokázali komunikovat, musíme vnímat. Způsob naší komunikace záleží na tom, do jaké míry a jakým způsobem vnímáme svět.

Budeme-li se snažit nastavit nějaký komunikační kanál, budeme hledat nejsnadnější způsoby komunikace a vycházet z možností toho, s kým chceme komunikovat. Zaměříme se především na zrakové, sluchové a hmatové vnímání.

Pokud člověk z nějakého důvodu nemluví, důležitá je pro něj především zraková komunikace. Oční kontakt je důležitým komunikačním zdrojem informací. Udržet oční kontakt s jinou osobou je však pro mnoho lidí obtížné. U cizích osob s tím mívám problémy i já. Nikdy nedokážu přesně odhadnout, jak dlouho má oční kontakt trvat, aby nepůsobil nezdvořile. Takže když se někomu cizímu dívám do očí a snažím se poslouchat, co mi říká, hlavou se mi honí myšlenky na to, jestli se nedívám příliš upřeně, jestli svým pohledem tomu druhému třeba nepůsobím nějaké rozpaky, jestli ho neurazím, když mi pohled sklouzne jinam. A pravý význam obsahu komunikace mi v té chvíli začne unikat. Raději vnímám jiné věci, jako například barvu hlasu, nebo gesta. Oční kontakt pro mne samotnou není příjemný a ani mu nepřikládám velikou váhu. To že se vám člověk nedívá do očí ještě neznamená, že komunikovat nechce.

Někteří lidé ztrácí schopnost poznávat specifické podněty, např. obrázky nebo fotografie, ale předměty fixují docela snadno.

Někdo má tzv. tunelovité vidění, kdy vnímá pouze podněty, které se nacházejí v jeho zorném poli. Je obtížné upoutat pozornost takového člověka na předměty v dálce.

Někdo může mít také o potíže vyhledat specifický podnět na větší ploše. Některé podněty zase upoutají příliš a stávají se zdrojem fascinace a člověk není schopný vnímat cokoliv jiného, je-li takový předmět v jeho zorném poli.

Sluchové vnímání je svým obsahem zajímavé. Když slyšíme, nepřemýšlíme nad tím. Vnímáme slova a zvuky a dělíme je na příjemné a nepříjemné. Pokud člověk neslyší vůbec, možná slyší ticho a ticho je přece příjemné. Ale co ti ostatní? Málokoho z nás napadne, že vyhodnotit nějaký zvuk se dá mnoha způsoby. Zajímavou informací pro mne bylo, když jsem se dočetla, že jsou lidé, kteří se umí soustředit jen na jeden zvuk hlasu. Když slyší hlasů víc, mají pocit, že poslouchají rozladěné rádio a slyší jen hučení bez konkrétního obsahu. Jiný zase třeba zase soustředí na víc hlasů najednou. Zpracovává hlasové informace, které slyší od různých lidí v jednom okamžiku a když je z okolního světa příliš mnoho informací najednou, jeho sluchové vnímání se zhroutí a začne protestovat.

Hmatové vnímání je pro mnohé z nás úplně samozřejmou věcí. Dotýkáme se různých předmětů a zkoumáme je hmatem už jako děti. Komunikace pomocí dotyků je pro většinu z nás hodně osobní a mělo by se k ní přistupovat opatrně. Komunikační kanál postavený na předmětové komunikaci můžeme však s úspěchem použít i u lidí, kde ostatní způsoby komunikace selhávají.

Komunikace není jen mluvené slovo. Mluvit se pracně učíme celý život. Když se naučíme slova, učíme se pak poznávat jejich význam. Když známe význam, učíme se slova používat, dát nějakou formu tomu, co říkáme. A když už to formu má, učíme se jak pomocí slov chytře manipulovat s ostatními. A často se za slova schováváme.

Někdo se mluvit nenaučí, někdo se to naučit neumí a někdo vlastně ani nechce. Ostatní formy komunikace jsou pro nás přece mnohem snadnější. Komunikovat občas musíme všichni, protože svoje potřeby a přání jinak najevo nedáme. Záleží na nás, jakou formu komunikace si zvolíme.

Všechny komunikační systémy, které se používají jako náhrada mluvené řeči, označujeme jako alternativní komunikaci. Pokud si nějaký způsob komunikace zvolíme a začneme ho používat, často potřebujeme zvýšit kvalitu porozumění řeči a usnadnit si vyjadřování. K tomu slouží komunikační systémy, které označujeme jako augmentativní komunikaci. Jsou zaměřeny na podporu již existujících komunikačních možností.

Cílem alternativní a augmentativní komunikace (běžně se používá zkratka AAK) je umožnit aktivní dorozumívání tomu, kdo trpí závažnými poruchami komunikačního procesu. To znamená zprostředkování, usnadnění a rozšíření komunikace všem, kterým je mluvená řeč málo srozumitelná, nebo je jim znemožněna.

A o formách a možnostech AAK bych chtěla psát…..