Sama nejsem technický typ. Technické stavby mě v úžas nepřivádějí. Opravím se: nepřiváděly. Tohle ovšem bylo něco úplně jiného....

Gabčíkovo je vodní dílo na Dunaji. Hráz s vodní elektrárnou je postavena přibližně kilometr jižně od obce Gabčíkovo, podle níž je také dílo pojmenováno.

Protože se stavba nachází v nížině, znamenalo by zahrazení řeky vytvoření velké záplavové oblasti a rozsáhlého jezera. Proto byly jeho hranice pevně stanoveny hrázemi, jejichž výška dosahuje až šesti metrů. Vzniknout tedy měla rozsáhlá vodní nádrž, schopná zadržet velký přísun vody a umožnit plavbu lodím říčně-námořního typu.

Původně mělo jít o společný, Československo – Maďarský projekt, první projekty začaly vznikat již v roce 1976. V průběhu 80. let protesty v Maďarsku značně snížily popularitu této stavby v zemi a roku přidala i některá československá ekologická sdružení. Maďarská vláda se v roce 1989 rozhodla jednostranně spolupráci na stavbě přerušit. V té době byla stavba již skoro hotová.

Vznikla bouřlivá diskuze, zda elektrárnu dobudovat, či nikoliv. Zatímco maďarská strana poukazovala na mnohá ekologická rizika, spojená se skutečností, že nádrž se nachází hned na začátku maďarské části toku Dunaje, českoslovenští odborníci odmítali další dlouhé vědecké studie, které by potvrdily či vyvrátily maďarské obavy. Ačkoliv se konala různá oboustranná jednání, nedošla k žádnému východisku. Nakonec se Československo rozhodlo ve stavbě pokračovat. Naštěstí. Při pohledu na tak monumentální a fungující dílo člověk dneska fascinovaně zírá na to, jak se mu podařilo spoutat takovou přírodní sílu a ještě takový živel přimět, aby pro něj pracoval.

Tohle je řídící věž a vlastní elektrárna. Technickým detailům opravdu

nerozumím, počet turbín si nepamatuju, ale v úžasu jsem přemýšlela

nad tím, jak člověk tokáže uprostřed řeky cokoliv postavit. A Dunaj

je pořádná řeka, se silným průtokem a nespoutanou sílou, i když na

fotografiích vypadá jako líný potok.

Mnohem víc než celá elektrárna, kolem které je stále takový humbuk,

mě nakonec zajímala funkčnost zdymadel. Doprava je v téhle části

Dunaje čilá a já se nestačila divit, jak hladce všechno funguje.

Do jednoho ze zdymadel vplula loď co má namířeno proti proudu.

Jen pár minut trvá, než se celý prostor zaplní vodou......

Otevřou se vrátka a loď pokračuje tam, kam má namířeno.....

Sotva se vzdálí, připlouvají další lodě z  opačného směru a řadí se

jedna vedle druhé....

Voda začne zase celkem rychle klesat....

Na druhé straně hráze se otevírají vrata.....

A lodě jsou pryč. Určitě to netrvalo víc než půl hodiny. I když čas

Bývá relativní, když něco člověka zaujme.