O mužích a ženách

 

Byl jednou jeden muž…..

 

Muž byl lovec. Každý den se vydával na výpravy daleko od hnízda, aby vystopoval kořist. Musí mít výborné orientační schopnosti, aby nezabloudil v neznámé krajině a dokázal se vždy bezpečně vrátit do hnízda. Musí se umět soustředit na jeden konkrétní cíl, soustředit všechny svoje myšlenky jen na to, aby dokázal vystopovanou kořist ulovit. Musí umět zaměřit svůj pohled na jeden jediný bod a nevidět nic jiného. Přirozeně ztrácí schopnost vnímat víc věcí najednou. Lov má přesná pravidla. Vyhodnocení, přesný postup, koncentrace, úspěch. Není čas na zbytečné maličkosti a na dlouhé povídání. Všechno má svoje místo, svůj postup, svojí logiku. V neposlední řadě musí mít lovec taky dostatek síly, aby kořist donesl zpátky do hnízda. A každopádně když dává světu najevo svůj úspěch z lovu, touží po uznání.

 

Tenkrát byla i jedna žena...

 

Ta žena čekala na muže, až se vrátí z lovu. Byla ochránkyní hnízda a strážkyní mláďat. Žena se vždycky pohybuje jen v okolí, na dohled od hnízda. Orientaci v prostoru proto zcela přirozeně pokládá za zbytečnou, chybí jí odhad vzdálenosti. V hnízdě je třeba udržet pořádek. Hnízdo je plné překřikujících se mláďat a žena dělá víc věcí najednou. Často neotočí ani hlavu a registruje sebemenší pohyb. Jedno mládě hned usměrní, v zápětí druhé pohladí, třetí okřikne, čtvrtému poradí. Je prostě nikde a všude. Registruje nálady a každou změnu. Stará se o to, aby v hnízdě bylo útulno.

 

I dneska je jeden muž a jedna žena….

 

A muž se zlobí, když žena nezacouvá s přesností milimetru do garáže a na určené místo se nedokáže dostavit včas ani s navigací. Nechápe, že žena dokáže u vaření žehlit, sledovat televizi, zkoušet při tom dítě ze slovíček a k tomu všemu se ještě vyptává, jak bylo v práci a dožaduje se dlouhých rozborů kdo s kým, jak a proč.  K zoufalství ho přivádí spousta zbytečných drobností, u nichž nedokáže určit, k čemu vůbec slouží a které žena s takovou pečlivostí oprašuje. Ničí ho věčné debaty o tom, proč ta růže není žlutá ale vanilková a proč bylo nebe včera modřejší.  

A žena? Pomalu šílí z jednoznačných řešení, které jí muž naservíruje během chvilky, když ona si chce jen popovídat. Zoufale hledá změnu za každým projevem muže. Proč mi dneska donesl růži, když si jindy ani nevzpomene? Proč mi najednou řekl, že mi to sluší? Co znamená, že se otočil za jinou ženou a nechce být pořád v hnízdě?

Dneska už muži neloví, ale předky nezapře nikdo z nás. Ušetříme si spoustu nepříjemných chvilek, když si uvědomíme, že za všechno může genetika. Když dokážeme i dneska muže vidět jako lovce a ženu jako strážkyni hnízda. Muž se otočí za jinou ženou, ale neznamená to hned, že chce opustit hnízdo. Jen prostě zaměřil kořist jako v dávných časech. I žena vidí cizího lovce, jenže svým prostorovým viděním ani nemusí otočit hlavu a registruje jeho vůni, pronikavý pohled i úsměv. Muž sice otočí hlavu, ale často nedokáže ani ženu vidět jako celek. Žena prostě vidí v barvách i pocity a muž si ani nevšimne, že je něco jinak. Muž rozhoduje a hned nabízí řešení, žena si chce jen popovídat. Žena se drží v hnízdě a muž prostě musí občas pryč.

 

I v budoucnu bude jeden muž a jedna žena….každý sám a přesto spolu, minulosti se vzdorovat nedá a svět byl v pořádku, dokud v něm ještě panoval řád....